www.svedsketanky.cz

  • •Zvětšit velikost písma•
  • •Výchozí velikost písma•
  • •Zmenšit velikost písma•

Recenze Volvo V50

•PDF•
Řada fanoušků Volva vám řekne, že jediné správné auto je velké kombi. V50 nemá ostré hrany a je o pár velikostí menší, ale v ostatních směrech jsou i tady na správné adrese.

O tomhle ještě nevíte, ale kdykoli se bavím se svou spojkou ve Volvu a mám pocit, že je k tomu vhodná příležitost, snažím se jí přímo i nepřímo naznačit, že byste si zasloužili aktualizovaný příspěvek o S60 R, už jen proto, že si tohle hluboce nedoceněné a neprávem přehlížené auto zaslouží hlubší zamyšlení.

Bez ohledu na praktickou potíž s tím, že novinářský exemplář už není k dispozici, se vždy také setkám s mírně vyčítavým pohledem a povzdechnutím, že Volvo má i jiná auta, která stojí za povšimnutí, a že kdybych chtěl přihlédnout třeba k tomu, k čemu se příznivci značky nejraději hlásí, netrval bych stále jen na sedanu.

Jak vidíte na fotkách, s tím S60 R to asi ještě chvilku potrvá, ale prozatím tu je V50 2,4, auto, které je skoro jeho pravým opakem. Nemá turbo, nemá pohon všech kol a v tomto konkrétním případě dokonce nemá ani ručně řazenou převodovku a místo ní nabízí automat. Je to ale kombi a to je prý dobře.

 

66% procentům lidí, kterých jsem se na to ptal, se také tahle karosérie líbila víc než S40. Vzhledem k tomu, že dotazovaní byli pouze tři, to však nemusíte brát tak vážně. Všichni se ale usnesli na tom, že stinnou stránkou na vzhledu testovaného auta jsou zbytečně zdobná kola. S klasickými pětipaprskovými ráfky by vypadalo mnohem líp, ale to lze napravit jediným zaškrtnutím správné kolonky na objednávce.

Jestli už znáte S40, v interiéru V50 vás nic nepřekvapí, ale pokud do něj nasedáte poprvé, osloví vás hlavně zabudovaným pocitem pevnosti, odolnosti a bezpečí, daným zejména vysokými a velmi širokými dveřmi a strohostí přístrojové desky a celého interiéru vůbec, která celkem přesně vystihuje to, že tohle auto si nechce na nic hrát a to jediné, co má na práci, je spolehlivě a bez smlouvání sloužit své posádce.

 Technická specifikace s řadovým atmosférickým pětiválcem 2,4 l a automatickou převodovkou je dostatečně civilní na to, aby vás v ničem nerozptylovala, a to jediné, co budete muset každé ráno s předem relaxovanou myslí udělat, je jednodušše nasednout dovnitř, otočit klíčkem ve skříňce (posunuté kvůli bezpečnosti mimo jakýkoli dosah kolena), spustit miniaturním ovladačem vlevo od volantu světla a pokud bude venku severská zima a dvacet stupňů pod nulou, zapnout vytápění sedaček a schovat se před mrazem za lepenými dvojitými skly bočních oken. O řazení ani nevíte, s volantem je lehká práce, extra dlouhé páčky pod ním nelze přehlédnout, ani přehmátnout, a podvozek nové generace je tichý a tuhý za všech podmínek.

Motor není při běžné jízdě příliš slyšet, ale podle toho je přiměřeně relaxovaná i výsledná rychlost. Automatická převodovka drží při střízlivém zacházení s plynem otáčky kolem dvou až třech tisíc a vlastně se neděje vůbec nic, o čem by se dalo se zápalem diskutovat. Přesně tak to má ale u téhle verze asi být.

 

Pokud ponoříte plyn až na doraz a přinutíte motor k nějakému, nebo přesněji jakémukoli projevu, v pěti tisících se jak na zavolanou ozve charakteristické zadunění společné všem pětiválcům Volva, ale je dobře tlumené a spíše musíte vědět, na jaké frekvence se máte zaměřit, abyste ho bezpečně rozeznali od dalších, i když ne příliš hlasitých ruchů. Vydávat se nad šest tisíc otáček nemá ani pro rychlou jízdu význam a i když si zkusíte ruční sekvenční řazení, zjistíte, že tento motor chce zůstat opravdu kdesi v pozadí a točit si své oblíbené tři čtyři tisíce, které vám i na dálnici stačí na velmi rychlé a tiché cestování s celkovou spotřebou kolem deseti litrů na sto.

Základní cena nijak nevybočuje ze standardu v téhle třídě, ale s přibývající výbavou začne stoupat velmi rychle a bez potíží jí můžete navýšit o 300 tisíc korun.

 Ta výbava zakoupená navíc ale v ničem nepřebíjí převládající dojem klidu a rozvahy, který nemohou rozházet ani pokusy s pištícími pneumatikami nebo tvrdým brzděním. S tímhle motorem a převodovkou má V50 rozvážnost tak silně vpletenou do svých genů, že na něco podobného při jízdě vlastně ani nepomyslíte, i když to samé platí i pro řadu dalších aut, nejen od Volva. Pokud se k tomu přeci jen odhodláte, tak jen proto, abyste si potvrdili, že to nemá cenu a že povaze celého auta je to vesměs vzdálené.

 Možná přišli na něco podobného i jistí britští novináři, kteří se při představovacích jízdách s V50 odrazili od kamionu a tvrdou ránou skončili bokem ve skále. Auto bylo prý k nepoznání, ale dveře se stále otevíraly a cestující vystoupili otřesení, ale bez újmy. Pro všechny přítomné, včetně tajně nadšených pracovníků tiskového oddělení, to bylo další potvrzení té obehrané, ale neméně pravdivé písničky o tom, že když chcete bourat, máte to udělat ve Volvu. To první nasednutí do V50 vám o tom v dobrém smyslu napoví své.

Marek Nastoupil
•Aktualizováno ••Pátek•, 16 •Říjen• 2009 01:02••