www.svedsketanky.cz

  • •Zvětšit velikost písma•
  • •Výchozí velikost písma•
  • •Zmenšit velikost písma•

Report Jaká jsou starší Volva?

•PDF•
Martin našel na internetu, vcelku pěkný článek pojednávájící o starších Volvech (700; 850; 900; S/V70; S/V90). Myslím, že se mnoho z Vás rádo začte, hlavně ti, kteří o koupi těchto korábů uvažují. Proč chybí dvojka  pochopíte z textu (nebyla požadavkem, každopádně i oní tam je nepřímo zmínka).
 

Dotaz:

Dobrý den,

rád bych si pořídil starší velké hranaté Volvo, ale jsem bezradný při výběru konkrétního modelu. Co znamenají tato konkrétní označení a čím se jednotlivé modely lišily? 740, 744, 745, 760, 780; 850, 855; 940, 944, 945, 960, 965; S70, S90, V70, V90.

Děkuji za odpověď.
S pozdravem
Jakub Matuška


Odpověď:

Dobrý den,

z Vašeho výčtu modelových označení je patrné, že se mezi jednotlivými modely určitě alespoň letmo orientujete, takže se v kostce pokusím vysvětlit modelovou posloupnost a nějaké základní souvislosti:

Typová řada 700 (1982-1992)

 

Typová řada 700  je z uvedených modelů nejstarší. Původně byla plánována jako náhrada za oblíbené velké Volvo řady 200, ta však pro velký zájem kupujících pokračovala souběžně dál (dokonce až do podzimu 1993, takže svého nástupce nakonec přežila!). Řadu 700 charakterizuje výrazně hranatý „americký“ design s plochým a téměř kolmým zadním oknem, čímž se švédský výrobce pokoušel vlichotit vkusu největšího prodejního odbytiště svých vozů, ovšem Evropa jej již v době uvedení na trh pokládala za vyloženě archaický. Prvním zástupcem velké řady 700 byla přímo samotná vlajková loď značky- dobře vybavený sedan 760 s vidlicovým šestiválcem 2,8 PRV (Peugeot/ Renault/ Volvo), alternativně i turbodieselem 2,4. Záhy následovalo kombi Estate, které bylo sice praktické, ale jeho mimořádně specifický design si většina laické veřejnosti dává podvědomě do souvislosti se smutečním průvodem. Na některých trzích bývalo kombi označeno jako model 765 (poslední číslo znamenalo počet dveří), zatímco sedan jako 764. Tato čísla se ale užívala jen výjimečně, např. v různých cenících, katalozích náhradních dílů, občas i v technických průkazech, většinou však byly tyto vozy jednoduše prezentovány jako 760 sedan a 760 kombi. Model 740 (někdy též 744 coby sedan a 745 jako kombi), který přišel na trh přibližně v roce 1984, byl ve své podstatě pouze levnější verzí sedmsetšedesátky. Měl mnohem chudší výbavu a byl osazen menšími benzínovými motory (2,0 a 2,3 Litru). Kdysi dávno mělo číselné označování velkých modelů Volvo v sobě obsahovat jakýsi orientační klíč, kde první číslice označovala modelovou řadu a ta druhá měla připomínat počet válců. Jenže tohle postupem času přestalo fungovat, malé modely si klidně nesly označení 360 nebo 480 a přesto měly čtyřválce. Stejně do této „nápovědy“ vnesla zmatek i samotná sedmistovka když model 740 mohl mít pod kapotou i naftový šestiválec 2,4D a 2,4 TD a naopak model 760 zase čtyřválec 2,3 Turbo, na některých trzích pak i jeho atmosférickou verzi. Navíc se v roce 1986 objevilo Volvo 780 (a navzdory druhé číslici zde osmiválec také nebyl), což je velmi raritní dvoudveřová verze sedmistovky, navržená a následně v malých sériích vyráběná v Itálii věhlasnou karosárnou Bertone. Byl to vůbec nejdražší model značky. Zpočátku byl typ 780 osazován pouze starým šestiválcem PRV, později už i čtyřválci 2,3 Turbo a 2,0 Turbo (poslední hlavně pro italský trh). Řada 700 je pohodlná a prostorná, nicméně po mechanické stránce už docela zastaralá, například modely 760 a 780 měly až do malé modernizace v roce 1988 tuhou zadní nápravu, po tomto datu teprve dostaly modernější víceprvkovou typu Multilink (na přání i s možností nivoregulace), ale zase mnohem náchylnější na opotřebení. Modely 740 mají tuhou zadní nápravu vždy. Na druhou stranu „staré železo“ sedmistovky bylo postupně osvěžováno mnoha moderními prvky, především pro zvýšení bezpečnosti: například model 760 byl v roce 1985 jako vůbec první vybaven elektronickou kontrolou trakce. 
Typová řada 900 (1990 až 1998)
 

 
Typová řada 900 není nic jiného než evoluce předchozí řady 700. Nejmarkantnějším optickým rozdílem proti předchůdci jsou lehce obroušené hrany karosérie a u sedanů i „snesitelnější“ sklon zadního okna a rozměrnější zadní svítilny. Řada 900 dostala velké přední světlomety a lehce skloněnou přední masku ve stylu posledních ročníků Volva 760 (740 si tu dobu dál zachovávaly kolmý sklon masky a menší světla). Co se jednotlivých modelů týká, prakticky se opakuje dřívější situace: 940 hraje roli levnější a hůře vybavené varianty (i zde se mohlo vyskytnout alternativní označení 944 pro sedan a 945 pro kombi) a dokonce si ještě ponechává tuhou zadní nápravu z typu 740! Motory jsou také prakticky beze změny převzaty z předchůdce, jsou zde tedy benzínové čtyřválce 2,0 a 2,3, oba v atmosférické i přeplňované verzi, a pak ještě dřívější šestiválcový turbodiesel 2,4 původem od VW. Model 960 je vlajkovou lodí (zcela výjimečně se lze opět někdy setkat s označením 964 a 965, značící sedan a kombi) a od 940 se odlišuje bohatší výbavou a modernější podobou palubní desky, která je po vzoru vnějšího designu zbavená největších hran (typ 940 má prakticky stejnou palubní desku jako staré modely 700). Motorizací je zde nový řadový šestiválec 2,9 24V vlastní konstrukce, k němuž v roce 1994 přibývá i menší 2,5 24V. V tu dobu dostává typ 960 i nižší přední masku- facelift.

 

Typová řada S90 a V90 (1996-1998)

 

 

Typová řada S90 a V90 je až na drobnosti jen pouhým přejmenováním faceliftovaného modelu 960, zatímco výroba levnějšího modelu 940 pokračuje bez jakýchkoliv změn dál, ovšem už hlavně jen pro domácí švédský trh. Označení S90 tedy patří posledním ročníkům Volva 960 sedan, V90 pak variantě kombi. Spolu s koncem výroby těchto modelů v roce 1998 končí i klasické uspořádání pohonu- motor vpředu a pohon zadní nápravy. Mezi řadami 700- 900- S90/ V90 vlastně existuje jediná nepřetržitá rodová linie, kterou by šlo trochu připodobnit k evoluci staré ruské Lady, která se v průběhu let změnila z prapůvodního „Žigulíka 1200“ až na model 2107, vystřídalo se u ní mnoho motorů, předních masek, změnil se interiér, ale v zásadě se ty staré konstrukční kořeny zamaskovat nepovedlo. Podobné je to i zde. 

 

 Řada 850 (1991-1997)

 

 

 

Řada 850, ačkoliv to při pohledu na její hranatý design nevypadá, je narozdíl od všech výše jmenovaných technicky revoluční- jako první větší Volvo totiž přechází na přední pohon a příčně uložené motory. Druhá číslice v označení modelu správně naznačuje výhradní orientaci na pětiválcové motory (2,0 a 2,3 s turbem i bez a 2,5 atmo.), kterou neporušil dokonce ani diesel 2,5 TDI, nakupovaný od Audi. Svými rozměry, celkovým obchodním směřováním i cenou sice stála 850 o něco níže než „zadokolky“, ve skutečnosti však byla technicky mnohem progresivnější a později byla vybavena i zdaleka nejvýkonnějšími motory a ve verzi AWD i pohonem všech kol. Označení 855, které ve svém výčtu zmiňujete, je spíše raritní a patří kombíku 850 Estate, stejně jako 854 sedanu.

 

 Řada S70 a V70 (z let 1996- 2000)

Řada S70 a V70  je velkou modernizací typu 850. Opět se zmírňovaly hrany a to jak zvenčí tak zevnitř, auto celkově působí mnohem moderněji a zbavilo se i některých archaických komponentů, například toho strašlivého táhla ve dveřním madle, kterým se zevnitř otevíraly dveře. V souladu s již praktikovaným označením u jiných typů patří S70 čtyřdveřovému sedanu a V70 kombíku. V70 XC s pohonem všech kol a zvýšenou světlou výškou bylo zakladatelem oblíbené řady „Allroadů“. Novinkou je také C70 a C70 Cabrio, což je odvozené dvoudveřové kupé, resp. z něj dále odvozené kabrio, a hlavně pak XC70 . Motory zůstávají v zásadě stejné jako u minulé 850 (samozřejmě modifikovány za účelem snížení emisí, zlepšení průběhu točivého momentu atd.), přibyly pouze přeplňované verze pětiválce 2,5 i jakási dvoupalivová verze Bi-Fuel schopná provozu na benzín i metanol. Opět platí že Volvo 850 a Volvo S70/V70 je v zásadě totéž auto, pouze výrazně zmodernizované. 

Teď už jen několik praktických postřehů k jednotlivým modelům:

Velká volva s pohonem zadních kol (700, 900, S90/V90) jsou výrazně pohodlnější než předokolky, hlavně zásluhou vláčnějšího odpružení a snad i rozměrnějších sedadel. Platí to především pro sedany, kombi jsou díky tužším pružinám vzadu maličko uskákanější. Staré atmosférické benzínové čtyřválce o objemech 2,0 a 2,3 v modelech 700 a 900 jsou velmi spolehlivé (dokonce se ani nepotkají když zkolabují řemenové rozvody) mají docela příjemný průběh točivého momentu, ale na tak velký vůz jim prostě schází výkonová rezerva a také jsou při vyšších otáčkách hlučnější. Jejich přeplňované verze 2,0 Turbo a 2,3 Turbo zase v nízkých otáčkách mrtvé a při vytáčení mají dost vysokou spotřebu. Pokud možno, úplně se vyhněte šestnáctiventilovému čtyřválci 2,3-16V (typy 740 GLT 16V a 940 GLT 16V), není tak spolehlivý jako jednodušší osmiventilové motory, mívá dost velkou spotřebu oleje, trpí na rozvody (nejpozději 80 tis. km, jinak se lehce potká) a objevují se zde také problémy se zapalováním Starý vidlicový šestiválec 2,8 PRV (760 GLE) žere jako raketoplán a rozhodně neposkytuje dynamiku adekvátní svému objemu. Například s katalyzátorem a automatickou převodovkou (mimochodem nijak mimořádně spolehlivou) to s vypětím všech sil „dotáhne“ asi na 175 km/h, o akceleraci 0-100 km/h za 11,5 s. ani nemluvě. Novější šestiválce 2,5 a 3,0 24V v typu 960 a S/V90 mají mimořádně tichý chod, ale z v nízkých otáček se nerozbíhají příliš ochotně, což u toho menšího platí dvakrát podtržené.. Víceprvková zadní náprava luxusních typů (jak bylo již výše zmíněno) je mnohem choulostivější a poměrně brzy v ní vznikají vůle a rachotí. Tuhá zadní náprava typů 740 a 940 je věčná.

Z modelu 850 a jeho nástupce S/V70 je celkově cítit modernější auto. Má řekněme sportovnější jízdní vlastnosti a méně se v zatáčkách naklání, ale z mého pohledu má křečovité odpružení, do interiéru se přenášejí rázy a navíc v kombinaci se silnými přeplňovanými motory docela značné trakční problémy (alespoň v případě verze 2,3 T5, kterou jsem z těch silnějších vyzkoušel). Možná je to jen pocit, ale řekl bych, že 850 má i trochu horší zpracování interiéru než velké modely, nástupce S70 se zdá být v této věci lepší. Atmosférické pětiválcové motory 2,5-20V jsou ideální, menšímu 2,0-20V chybí výkon. 2,3 T5 je dragster, kterému ale nestačí celý zbytek auta a při dravější jízdě mi vykázal spotřebu kterou se bojím napsat. S benzínem 2,5 Turbo nemám zkušenost, ale údajně je mnohem plynulejší a snad i úspornější než 2,3 T5. V této řadě bych za optimum považoval velmi silný a mimořádně úsporný diesel 2,5 TDI od Audi, ten ale zase nechcete... U všech bez rozdílu si dejte pozor na chlazení, vody je kvůli potřebě rychlejšího prohřátí motoru i topení v severských podmínkách poměrně málo a případné přehřátí může přijít až nečekaně rychle a s fatálními následky.

Takže ať to všechno má nějakou závěrečnou pointu: Stará velká zadokolka Volvo 940, atmosférický osmiventilový čtyřválec 2,3 s výkonem 96 kW (obvyklé označení 940 GLE), manuální převodovka. Spolehlivý motor, robustní prostorná karosérie, nezničitelná tuhá zadní náprava... Ideální kombinace pro obdivovatele starého poctivého železa.

ZDROJ: www.TipCars.com
Autor: Marek Oborník
•Aktualizováno ••Pondělí•, 14 •Září• 2009 18:26••