www.svedsketanky.cz

  • •Zvětšit velikost písma•
  • •Výchozí velikost písma•
  • •Zmenšit velikost písma•

Histortie Automobilky Volvo

•PDF•
Před dávnými si v jedné z malých restaurací v Goteborgu ke stolku obchodního ředitele firmy SKF Assara Thorwalda Gabrielssona přisedl u AB Galco zaměstnaný inženýr Erik Gustaw Larson. I když dříve pracovali takřka „na dohled“ od sebe, nesetkali se dosud a nevěděli, že je spojuje stejné nadšení pro automobily. Takto začíná historie firmy a automobilů Volvo, která se doslova (latinsky volvere znamená točit se) „točí“ dodnes, přičemž se stále otevírají nové kapitoly.
 
 
Prvním projektem nových společníků byl prototyp nákladního automobilu Truck Model 1, který vznikl v polovině roku 1925. Díky němu se konstruktérům podařilo přesvědčit vedení firmy SKF (Svenska KullagerFabriken), aby investovala do automobilového průmyslu.
 
S potřebnými prostředky a třípatrovou budovou v Lundby na předměstí Goteborgu už v r. 1926 v nově založené firmě AB Volvo přistoupilo k vývoji prvního švédského automobilu, označeného ŐP4. „Ő”přitom znamenalo öppenvagn (otevřenou karoserii), „P” – personvagn (osobní automobil) a číslo 4 poukazovalo na počet válců. Neoficiálně, na počest sv. Jakuba, bylo 10 prototypů nazváno Jacob a na jejich kapotě se poprvé objevil na tradici SKF navazující švédský symbol železné rudy. Z hlediska konstrukce byl automobil podobný americkým vozům z 20. let. Měl čtyřválcový, řadový motor o objemu 1944 ccm a výkonu 28 k, vyráběný firmou Pentawerken (specialistkou na lodní motory), a dřevěný ocelovými profily potažený rám, na němž byla upevněna otevřená karoserie.
Oficiální premiéra „Jacoba“ byla naplánována na 13. dubna 1927. Potíže se špatně smontovaným diferenciálem ale vedly k jejímu přesunutí o jeden den, a proto se teprve 14. dubna 1927 zrodila značka Volvo.
 
V roce 1928 by model ŐV4 nahrazen novým modelem PV4 s uzavřenou karoserií, který byl prvním sériově vyráběným automobilem Volvo a stál o tisíc korun více než kabriolet.
O rok později se na trhu objevil další model, navržený Henrym Westerbergem. Pětimístné Volvo PV650 bylo vybavené šestiválcovým motorem o objemu 3010 ccm a výkonu 55 k a na svou dobu moderními hydraulickými brzdami (vyráběnými ve Švédsku v licenci firmy Lockheed) a s v nejvyšších rychlostních stupních synchronizovanou převodovkou. Byl to první model Volva, který zahájil novou firemní filozofii, spočívající v produkci automobilů odolných, perfektně provedených a bezpečných. Toto je synonymem značky dodnes. Do konce roku 1929 AB Volvo prodalo 205 aut ŐV4, 443 kusů modelu PV4 a navíc 251 kusů bohatší verze modelu PV4, což bylo v době blížící se ekonomické krize skvělým výsledkem. Na bázi PV650 bylo od roku 1930 produkováno rovněž sedmimístné Volvo TR671, využívané především jako taxi. Bylo to jedno z nemnoha automobilů na světě vybavených standardně mechanickými brzdami všech kol.
Mimořádně významným modelem v historii firmy je v roce 1935 do výroby zavedený šestimístný PV36 Carioca. Byl to první, bývalým konstruktérem americké firmy Hupmobile inženýrem Ivanem Ornbergem navržený automobil Volvo z celoocelovou karoserií aerodynamických tvarů a s nezávislým zavěšením předních kol. Jeho další verzí byl model PV52 z roku 1936 vybavený větším motorem (EC 3670 ccm) a pozdější, z doby potíží v zásobování pohonnými hmotami pocházející, PV53 vybavený plynogenerátorovou instalací, navržený inženýrem Olle Schjolinem.
V roce 1940 byla do výroby zavedena větší verze PV36, označená symbolem PV60, ale ta si nezískala mnoho klientů. Celkově bylo do konce výroby roztančeného auta v roce 1950 vyprodukováno jen 500 kusů.
Ačkoli výroba automobilů v letech 1939–44 pokračovala, byla – stejně jako prodeje – velmi malá. V r. 1942 závody Volva opustilo pouhých 99 vozů, ačkoli již dříve, v roce 1937, už bylo celkem vyrobeno 25 tisíc vozidel této značky.
Prvním poválečným sériovým modelem byl PV444, Švédy přijatý jako první rodinný vůz. Byl to také v historii Volva první, Ericem Jernem a Holmarem Petterssonem navržený automobil se samonosnou karoserií.
Odlišoval se liniemi, moderními technickými řešeními, např. motorem OHC a poprvé užitými dvouvrstvými lepenými okny, solidností provedení a charakteristickým sáním vzduchu se symbolem Volva. PV444 bylo vyráběno do roku 1958 jako sedan, ve verzi kombi, furgon a pikap, a také v podobě vylepšených modelů PV445 a PV544. Mimo Švédsko se auto těšilo mimořádné oblibě ve Spojených státech, kde díky kvalitě a originálnímu spojení evropsko-amerických znaků získalo značce Volvo mnoho stálých klientů. Do ukončení výroby v roce 1965 si tyto automobily pořídilo více než půl milionu šťastlivců.
 
 
Skutečnou ikonou Volva je však v roce 1956 norským designérem Janem Wilsgaardem navržený a do výroby v roce 1957 zavedený model 120, známější spíše jako Amazon.
První z rodiny byla čtyřdveřová limuzína P121, vybavená čtyřválcovými motory o objemu 1583 nebo 1778 ccm, vycházející z modelu PV544 a využívající mnoho dosud nevídaných technických řešení zvyšujících bezpečí cestujících. V Amazonu byly poprvé standardně použity inženýrem Nilsem Bohlinem vynalezené tříbodové bezpečnostní pásy. Byl také prvním sériově vyráběným automobilem, v jehož karoserii se objevily výztuže ve formě pevné bezpečnostní klece.
Díky možnosti testovat automobily v nejtěžších podmínkách Volvo počínaje modelem 120 s plnou vážností zahájilo éru startů v rallye a automobilových závodech. V roce 1958 pilot Gunar Andersson vybojoval pro Volvo první mistrovský titul.
Odvozeným modelem, obsahujícím většinu prvků a motor B18D z P120, byl v roce 1961 představený a v Jansenových závodech ve West Bromwich v Anglii vyráběný pěkný, ačkoli – po pravdě řečeno – nepříliš uspokojivými výkony disponující, sportovní model P1800 známý jako auto Jamese Bonda řízené Rogerem Moorem. Jeho karoserie byla dílem dvou známých designérských firem: italské Ghia a slavného Frua.
Výroba Amazonu, který právo nosit toto označení ztratil v důsledku protestu podaného německou motocyklovou firmou Kreisler, byla ukončena v roce 1966. Byl nahrazen modelem 144, vyráběným už v nové, roku 1964 spuštěné továrně v Torslanda u Goteborgu..
Tento model byl v historii Volva technicky nejpokročilejším z hlediska bezpečnosti, a jím byla zahájena expanze firmy v této oblasti.
Byl prvním sériově vyráběným automobilem s kotoučovými brzdami na 4 kolech a dvouokruhovou brzdovou soustavou, přičemž i v případě poruchy jednoho okruhu tři kola stále brzdí. Poprvé na světě se v něm objevily skutečné deformační zóny – jak vpředu, tak i vzadu – a bezpečnostní pásy na zadních sedadlech. S tímto modelem bylo zahájeno provádění monitorovaných nárazových testů coby metodou testového ověřování bezpečnostních mezí. Za tímto účelem bylo v roce 1972 vytvořeno zvláštní, dodnes existující vědecké pracoviště, tzv. bezpečnostní středisko, jehož úkolem je analýza všech nehod s účastí vozů Volvo a vypracování metod zabránění nehodám a jejich důsledkům v kontextu zdokonalení bezpečné konstrukce automobilu v oblasti aktivní i pasivní bezpečnosti. Ve stejném roce byl zkonstruován první experimentální automobil VESC (Volvo Experimental Safety Car). Měl sloužit výzkumu bezpečnosti, ale zároveň představoval „databázi” technických nápadů do budoucna.
 Tehdy bylo také Volvo 144 odborníky prohlášeno za nejbezpečnější automobil na světě.
Jím počínaje byl ve Volvu zaveden nový systém označování automobilů. Druhé číslo od nynějška označovalo počet válců a třetí – počet dveří. Přidané písmeno „S” informovalo o vybavení silnějším motorem.
 
 
 
V r. 1974 se namísto 140 do výroby dostaly další modely 240 s motorem 2,1 l a 260 se šestiválcovým motorem vyvinutým ve spolupráci s firmami Renault a Peugeot.
V roce 1975 Volvo převzalo holandskou továrnu DAF a umístilo do ní výrobu společně vyvinutých modelů řady 340 a 400, a také o rok později modelu 343, prvního auta střední třídy s motorem o objemu 1,4 l a bezstupňovou převodovkou.
V jubilejním 50. roce existence firmy byla na trh uvedena limitovaná edice stříbrně lakovaných vozů série 244 a 266 se zlatočernými pruhy na bocích karoserie.
Bohužel, kromě výročí, nebylo mnoho důvodů ke slavení. V r. 1977 došlo ve firmě ke krizi a pomýšlelo se dokonce na fúzi se Saabem. Po úvahách o možném prodloužení výroby řady 200 nebo o vytvoření nového modelu došlo na druhou možnost. Tak vznikla elegantní, důstojná a bezpečná řada 700. V roce 1980 byl poprvé (v modelu 240) použit motor vybavený turbodmychadlem, o dva roky později, v únoru, proběhla premiéra nového, mimořádně elegantního a zároveň hranatého modelu Volvo 760 GLE ve dvou motorových verzích: s šestiválcovým, benzinovým turbopřeplňovaným B28E a s novým, také šestiválcovým přeplňovaným dieselem s dosud nevídanou dynamikou. Z 0 na 100 km/h toto auto zrychlovalo za 13 sekund. Na ženevském autosalonu se v r. 1985 konala premiéra, společně s firmou Bertone vyvinutého, dvoudveřového modelu 780 Coupe.
Další premiéra v historii Volva přichází na podzim roku 1990 a jsou tu modely řady 940 a 960 vybavené mimo jiné novými řadovými motory o 4 a 6 válcích, automatickým systémem kontroly trakce a speciálními, zvýšenými místy pro děti ve střední části zadní lavice, přičemž za toto řešení firma získala hlavní cenu Auto Car & Motor.
V červnu 1991 byla zahájena výroba zcela nového modelu Volvo 850, obsahujícího 4 světové novinky – příčně uložený pětiválec, podvozek systému Delta-link, systém chránící před následky bočních nárazů (SIPS) a samočinně regulované bezpečnostní pásy.
Roku 1996 Volvo na trh uvedlo novou generaci automobilů se změněným označováním. Sedan S40, kombi V40 („V” znamená vagon), vzniklé ve spolupráci s Mitsubishi (platforma těchto vozů pochází z modelu Carisma), a designově pěkné, jakož i technicky navýsost rafinované C70 („C” – coupe nebo cabrio) vyvinuté ve spolupráci s britskou firmou TWR, jež bylo vyráběno v nových závodech AutoNova v Uddevalla. Jde o jistý návrat k tradici, uvážíme-li podobnou situaci z minulosti při vývoji modelů P1800 a P1900. Ve stejném roce byla ukončena výroba dřívější řady 850, jež byla nahrazena modely S70 a V70.
 
Prvním, po přestávce v r. 1977 vyráběným modelem Volvo s pohonem 4x4 je o rovných 10 let později představený V70 AWD. Ten byl úvodem k tomu, co přišlo poté, čili automobilu kategorie SUV – XC90 představenému roku 2002.
Cenami ověnčená a technicky a bezpečnostně nejpokročilejší je na trhu od roku 1998 přítomná vlajková loď – limuzína S80. Její popis by mohl být tématem tlusté knihy, protože tak skutečně vypadá návod k obsluze elektronikou prošpikovaného vozidla. To je však nejnovější historie, která se teprve tvoří.
Kdosi kdysi řekl, že historie se opakuje a po určitém čase se vracejí situace, které se již odehrály. V roce 1999 byla divize Volva produkující osobní automobily převzata Fordem, ale značka zůstala a rozvíjí se stejně dobře jako dosud.
Když pánové Gabrilelsson a Larson začínali své „hrátky” s automobily, také si brali vzor z Ameriky...
 
 
•Aktualizováno ••Pátek•, 16 •Říjen• 2009 12:45••